Kámen

Kámen

V dávné minulosti se vrací keltský bojovník z bojiště, vyhrál – mnoha protivníkům vzal život. Jeho duše je však nezatížena. Před začátkem bitvy provedl keltský rituál – spolu se svými bratry v boji vytvořil z kamenů mohylu. Každý z bojovníků mohl přinést jen jeden kámen, který symbolizoval jeho duši – ta pak byla chráněna od zvěrstev, kterých se hmotné tělo dopouštělo při boji. Po bitvě kámen z mohyly odebral. V mohyle zůstaly jen kameny padlých bratrů bojovníků – jejich duše. Byl-li bojovník mrtev – tak jeho odložená síla v kamenu zůstala. A jeho kmen si, třeba v případě nemoci mohl přes kámen vzít tu sílu zpět například tím, že na hromadu se položila větev.

Čas se posouvá směrem dopředu.

V relativně blízské minulosti – malý chlapec sedí na svém kameni. To jej osvobozuje od vnitřních zmatků. Malý chlapec s jménem Jung v sobě cítí podezření, že je v něm také nějaký druhý, něco věčného, co je jako kámen. Vzniká tak slavná úvaha – Jsem já tím, kdo sedí na kameni? nebo jsem kamenem, na kterém sedí on ?

Čas s posunul do přítomnosti. Rozmýšlím o kameni. Cítím v sobě rozdvojenost Junga, i „pojišťovací“ způsob keltského bojovníka. Proč svobodné zednářství používá symboliku kamene? Proč není základním symbolem třeba strom? Strom, který neumíme vyrobit, ale umíme pěstovat (Řád svobodných zahradníků existoval) nebo mystická voda (žádný řád jsem zatím nenalezl). Potřebuji se soustředit – abych se mohl přiblížit k původnímu významu tohoto symbolu. Provedu obrácený postup než keltský bojovník. Uzavřu nesoustředěné zvíře myšlenek obrazně do kamene a soustředím se jen a jen na pojem kámen.

A už to okolo mne běží. Základní kámen, hromový kámen úrazu, oltářní kámen, náhrobí kámen, „mlčet a sbírat kameny, co by kamenem dohodil, kámen hýbající neobroste, častá krůpěj kámen drtí, padla kosa na kámen“ ……přísloví a pojmy, které používáme v běžné mluvě a znamenají něco podstatného. Kámen je pro nás symbolem, symboly mohou vyjádřit těžko vysvětlitelné, ale také mohou zatemnit původní mysl – mohou hledající, kteří hledají rychle dovést na nesprávné místo.

Rozmýšlím, čtu, studuji co se píše o kameni. Různí autoři píšou dlouhá souvětí, ale zejména hermetické podklady (jsou-li dostupné) zakončují ona dlouhá souvětí krátkými větami – píšeme pro syny Moudrosti, Umění je skryto v závoji důmyslných alegorií. Kdo se drží holé litery, ten už bloudí. Svobodný zednář v mém stupni (učeň) otesává hrubý kámen, aby mu dal jemnější formu. Kámen se otesává myšlenkou a pevnou vůlí.

KÁMEN V BĚŽNÉM ŽIVOTĚ

Kámen soupeří se stromem/klackem o prvenství nástroje, který začal člověk užívat, aby změnil své okolí. Kámen zdobí obydlí živých i je památkou mrtvých. Kámen není jen jednoduchý nástroj – je to šperk, talisman. Kámen v sobě skrývá tajemství času – čeká na lidskou dlaň, která umí vnímat jeho energii.

Do kamene byly zaznamenávány první kresby, znaky, .. O tom se zpívá i v současném popu „sedím a tesám do kamene, vysílám k bohu své přání“.

V hlavě mi uvízla věta – čti v kamenech ne v knihách.

V profánním světě se běžný kámen drtí, opracovává – je zněj pak písek, cement, štěrk, atd. Takto miniaturizovaný kámen se přemístuje na různá místa – kde se zase pojí – vznikají silnice, mosty, budovy, atd. toto používání kamene má v sobě skryt jeden filosofický axiom – každá věc, která vnikla má v sobě podobu a vlastnosti toho z čeho povstala. Naše civilizace se stále vyrovnává s hmotou – řežeme ji, opracováváme. Tak jako svobodný zednář opracovává hrubý kámen.

Dokud je lidstvo – tak stále budeme bourat a stavět. Někdo z kamene postaví most a spojí dva břehy, jiný postaví zeď a oddělí osoby za a před zdí. Někdy nás zeď chrání jindy omezuje.

Půjčím si bonmot užívaný jako „paradox zlata“ pro kámen/drahokam – hledáme je ve tmě, v dolech, vyrváváme je z hloubky země; pak je opracováváme. Když jsme spokojeni s jeho tvarem – tak ten kámen dáme zase do tmy. Uzavřeme do trezoru. Vrátíme zemi. A jsem vlastnicky spokojeni. To však není cesta svobodného zednáře ke kameni.

KÁMEN V MÝTECH

Nahlédl jsem do starých mýtů, kde je kámen spadlý z nebe uctíván.

Spadlý černý meteorit Kaaba – je ústředním bodem náboženské pouti do Meky. Házením kamene, též v Mekce, se zahání ďábel.

Černé kameny byly používány již v delfské věštírně – ve spojení s bohyní Kybelé.

Zaměním-li pojem hora za kámen – pak dle jednoho z mýtů o stvoření světa se bůh stává kamenem a při stvoření lidstva – vytesává z kamene každou bytost; tzn. tvoří nás sám ze sebe.

V řeckém mýtu – v čase po potopě, se z kamenů země rodilo nové lidské pokolení. V Antice nalezneme zmínku o světle, které vyhlíží jako by bylo vytesáno z kamene – klidné a nehybné světlo.

Prométheus byl přikován ke skále/kameni – prožívá každý den na kameni znovuzrození.

Znovuzrození je začátek – začátek je v mýtech spojován s posvátným obeliskem na němž shoří Fénix, aby vyznačil konec jedné civilizace a začátek další.

V germánské mýtice je grál považován za kámen, kámen který má vlastnosti Kamene mudrců – svítí, regeneruje, balzamuje. Tento opracovaný kámen (též nazývaný čelní kámen, smaragd) má tvar misky a Světlonoš/Lucifer jej ztratil při svém pádu.

Z legend o Artušovi je kámen použit jako filtr oprávněné osoby – Excaliber byl kamenem uvolněn jen zasvěcenému Artušovi. Jiným kamenem/skálou byl vílou Vivian/Morgan zajat mág Merlin.

Zůstanu-li na ostrovech pak dalším významným kamenem je tzv. korunovační kámen/kámen osudu/fo-ail/“kámen pod králem“ – ten je svázán se Skotskem i když je uložen v Anglii. Legenda říká, že od momentu kdy král vstoupí na kámen a zajistí si pevnou vládu, začíná jeho zánik, jeho zneužívání moci, jeho slabost.

Kámen je spojen i s bájným drakem/hadem – budu-li citovat- drak zuří proti sobě samému a pozře svůj vlastní ocas, naposled stráví celého sebe sama, čímž se promění v kámen (JP Faber).

Shromažďování kamenů do kruhů, na sebe – stavba chrámu, vztyčování kamenů – menhrity = to vše je spojeno s tušením tajemství stvoření. Existují však i kameny smrti, například na hradě Pernštejn – kdy nedovolený kontakt s kamenem je trestán explozí psychické energie soustředěné v kameni. Obětní kameny vyzařují enegii jejiž negativní působení bývá eliminováno vytesanými znaky, většinou kříži.

Jiná legenda hovoří o vzniku světa z vitriolového vejce – to alchymisty bylo známo pod pojmem Egyptský kámen, Měděný kámen,…

Mimochodem i křesťanské a židovské náboženství spojuje počátek života s kamenem. Podle Mojžíše svět vzniká z chaotické vody, bahna, smíšeného s kameny („nové překlady“ hovoří o červené vodě). V hebrejštině je slovo kámen even složeno z av=otec, ben = syn, což je další odkaz na život, pokračování rodu. Obráceně – poslechově podobné českému slovu „kámen“ je hebrejské „kamea“, což znamená amulet.

UMĚLÝ KÁMEN NEBO OPRACOVANÝ

Esoterní historie zná umělý kámen – zázračný umělý kámen biat inr (kámen získaný zázrakem) byl použit u Memnonových kolosů v Karnaku. Možná jsou z něj postaveny i pyramidy a tajemné valy v Anglii. Spekuluje se, že i Šalamounův chrám byl postaven z umělého kamene a to z náboženského důvodu, který omezoval použití opracovaného kamene.

Křesťanské náboženství je velice obezřetné na způsob opracování kamene a určité způsoby zakazuje.

Tento důvod vychází z legendy, že na hoře Sinaj Mojžíš získává kamenné desky zákonů, s 11. nikoliv s 10. přikázáním. 11. přikázání je – neobětovat bohu u oltáře z opracovaných kamenů. Kameny opracované pomocí železa jsou totiž považovány za světské, či dokonce znesvěcené a nelze je použít na stavbu náboženské budovy. Což potvrzuje i současná Bible – (Exodus ve 20 kapitole) – … jestliže mi budeš dělat oltář z kamenů, neotesávej je: kdybys jej opracoval dlátem, znesvětil bys je. V Bibli Kralické je psáno : Jestliže mi pak vzděláš oltář kamenný, nedělej ho z kamene tesaného, nebo jestliže pozdvihneš železa na něj, poškvrníš ho.

Jak jsem četl mystický smysl Starého a Nového Zákona je totožný s historií alchymie, která svými kořeny vězí v kabale … proměna temného kamene v zářící rubín, připomíná proměnu temného zcela pozemského člověka v nového člověka očištěného, duchovního, v druhém Adama.

Ježíš v Novém zákonu učí o důležitosti úhelného kamene, který stavitelé zavrhli. V gnostickém evangeliu Tomášově chce Ježíš aby mu byl úhelný kámen dokonce ukázán.

Ve Svobodném zednářství je informace o zavrženém kameni ukryta v symbolu vševidoucího oka. Ten má kabalistickou hodnotu 70+3+200 = 273, což dle podkladů je číselná hodnota věty EHNBEN MOSU HBONIM – kámen, který stavitelé zavrhli. Stavitelé byli asi lidé, kteří nepozna-li – že když vypadne důležitý kámen vše se zhroutí. Z odvrženého kamene se stal mistrovský rohový kámen. Podle Petrova listu stavět se má na skále, skálou je Ježíš a v tento kámen máme věřit.

K Ježišovi se váže záhada spojená s kamenem, o které stojí za to popřemýšlet. Ježíš byl uložen do hrobky. Vstup byl zavalen kamenem. To proběhlo v pátek, v sobotu byl Šabat. V neděli za svítání, když Magdaléna s doprovodem přišla k hrobu – byl kámen již odvalený! Kdo jej odvalil o Šabatu ? Když v tento den je striktně zakázáno pracovat natož odvalovat kámen.

KÁMEN V ALCHYMII a léčení

Kameny jsou používány při léčení a to nejen při esoterním uzdravování. Černé kameny a zelené mají vsávat negativní myšlenky a události. Hodně broušené diamanty, pak asi vzhledem k lámání světla nosí smůlu. Kameny jsou spojeny s magií a alchymií.

Nejznámější bible alchymie – Smaragdová deska byla napsána na kameni, smaragdu. Alchymie vedle hledání správných souvztažností/zákonitostí přírody má zájem na zdokonalení/přeměně hmoty a to pomocí přípravků. Nejznámějším je Kámen mudrců. Možná se nachází v každém z nás, nehledejme jej v dutinách země, hledejme Kámen mudrců ve svém těle a v duchu. Alegorie v dutině země může připomínat zrození člověk v lůnu své matky. Jeden z hermetiků toto popisuje obdobně – Kámen mudrců vyrábíme v něm samém a z něho, neboť se sestvává z kořena, větví, listů, květů a plodu.

Kámen mudrců má svůj původ v Pralátce, je též nazýván Kámen filosofů. Kámen mudrců je dokonalým poznáním Přírody. Vhodné nasměrování energií může uspíšit přirozený proces přeměny/transmutace. Rozpuštěný ve víně je všelékem. Omlazuje, ale při omládnutí se údajně ztrácí minulé vědomosti – to je jako znovuzrození.

Esoterně lze hledání Kamena mudrců vnímat jako paralelu ke snaze o dosažení jednoty protikladů.

Posledním výrobcem tohoto kamene, který se dělí na tři části tělo, duši a ducha, byl a to nejen podle Harryho Potera – Nicolas Flamel.

Smaragdová deska obsahuje i některé informace, které nám svobodným zednářům pomáhají při odhalovaní alegorií zednářského kamene a jeho opracování.

• kámen se dělí na fixní, pevnou část – to je dolní; část horní – oživující, je to duše
• kámen je dokonalý, když je jeho duše fixována v těle. Kámen se nazývá dokonalým proto, že obsahuje jak minerální, tak vegetabilní i animální přirozenost. Mimo to obsahuje tři barvy – černou, bílou a červenou.
• aby se kámen mohl množit musí být očištěn

KÁMEN A SVOBODNÉ ZEDNÁŘSTVÍ

Zednářská literatura nejčastěji popisuje tyto 3 momenty

• kámen se nejdříve musí vytěžit, je to hrubý kámen, kámen ke stavbě nepoužitelný. Hrubý kámen představuje nedokonalost ducha a srdce.
• svobodný zednář se ztotožňuje s kamenem provádí přeměnu kamene na hladký a to v rovině duševní. Přepracovává se vnitřní já.
• svobodný zednář objevuje svobodu myšlením, protože se neptal jak mám kámen opracovat, na začátku cesty se sám sebe zeptal proč.

Mimochodem okultní legendy postupují obráceně – opracovaný kámen je pro ně symbolem temnoty a poroby, hrubý kámen je symbolem svobody.

V mém stupni kdy vím jen málo, potřebuji vnímat – co a proč se v mém okolí děje. Vnímám, že žádný kámen není stejný. Svobodný zednář si opracovává svůj kámen z vlastní vůle, přenáší na něj svoje já a proto není cílem unifikace kamenů. Aby jeden byl jak druhý. Cílem není též vytvořit elitní kameny, které jsou nadřazeny jiným kamenům.

My svobodní zednáři vnímáme všechny podoby kamene a různé způsoby k přístupu k němu. Po opracování nebude kámen osamocený. Bude součástí chrámů – chrámu vně svobodného zednáře a jeho osobního vnitřního chrámu. Chrám lidstva. Otesaný, ohlazený kámen zaujme své místo, místo – kterému v Chrámu patří. Chrám lidstva je místo jednoty lidí i když jsou si fyzicky vzdáleni. Stěny Chámu mají být moudré a uvnitř má tlouct srdce – srdcem je třeba rozmýšlet ne jen rozumem.

Kámen v Chrámu lidstva by neměl zůstávat jen na jednom místě (tak jako nejsme stále dětmi).

MÍSTO KDE HLEDÁME KÁMEN

Svobodný zednář hned v komůrce rozjímání dostane nápovědu, kde alegoricky kámen hledat – na cestu jej navádí nápis z komůrky/jeskyně rozjímání. Nápis zní V.I.T.R.I.O.L. -Visita Interiora Terea Rectificando Invenies Occultum/Operae Lapidem .

Volněji přeloženo – navštiv nitro/vnitřek země, očistěním/při návratu nalezneš skrytý/tajný Kámen, někdy se hovoří přímo o Kameni mudrců. S nádechem alchymie – máme se ponořit do vlastního těla – když získáme znalost fyziologie vlastního těla, dokážeme ho do jisté míry i ovládat. Ve Slabikáři hermetické nauky se doslova píše – ten kdo takto sestupuje skrze sebezaření a sebevydání, nalézá pravé a v trojúhelníku uprostřed hvězdy sedmera transofrmací sebe/já – neporušenou božskou podstatu Člověka, jehož tvář k nám hledí zpoza trojúhelníků uprostřed hvězdy sedmera transformace.

K překladu V.I.T.R.I.O.L. se dodává – jen si dejme pozor abychom se nepoleptali žíravinou při odchodu. Jakou ? – přeci VITRIOL bez teček je H2SO4 – žíravina co poleptá i kámen.

ZÁVĚR

Kameny jsou živé a i když jsou poškozené, vyhozené – tak lze z nich udělal krásnou věc. Tak jako dle snad pravdivé legendy Michalengelo vytovřil z vyhozené kamen sochu Davida.

My svobodní zednáři opracovávejme alegoricky naše kameny. S použitím rady z knížky Tajemství katedrál – k opracování patří i zabezpečení výživy kamene, aby zvyšoval svou mocnost. Dle alchymistické rady výživa musí být postupná, nejdříve mléko, poté maso. Po každém trávení oddělovat extrementy, neboť náš kámen by se jimi mohl nakazit. Náš kámen má svá zákoutí, 13cté komnaty, stejně jako katedrály i když na povrchu může být zbaven kalu.

• Svobodný zednář si ohlazuje svůj kámen sám – a to nekonečně. Když ohladí jednu nerovnost, určitě se dříve nebo později objeví nová.
• Svobodný zednář je odpovědný za svoji činnost sám, ale není osamocen, je součástí bratrského řetězu Řádu Svobodných zednářů.
• Rozmýšlení o kameni v nás může probudit nebo prohloubit abstraktní myšlení.

Josef L. Rosse

Použitá literatura:

• Keltská kniha mrtvých, Holger Kalweit, ISBN 80-7281-132-0
• Germánská kniha mrtvých, Holger Kalweit, ISBN 80-7281-159-2
• Strážkyně Grálu, Laurence Gardner, ISBN 978-80-7281-295-0
• Enigma 6/2010, Původ pyramid odhalen, strana 22
• Kniha magie od A do Z, Věra Kubištová, ISBN 978-80-7336-484-7
• Tajné dějiny světa, Jonathan Black, ISBN 978-80-257-0125-6
• Napříč říší královského umění, D.Ž. Bor, ISBN 80-85320-51-7
• Zednářská symbolika, Joules Boucher, ISBN 80-86159-09-4
• Řád svobodných zednářů 1, Tomáš Srb, ISBN 80-7281-085-5
• Řád svobodných zednářů 2, Tomáš Srb, ISBN 80-7281-111-8
• Jung, Maggie Hydeová, Michael McGuinnes, ISBN 978-80-7367-255-3
• Homérův zlatý řetěz , Hermann Koppa, ISBN 80-7207-424-5
• Otec filosofů Hermés Trismegistos, D.Ž. Bor, ISBN 80-86159-33-7
• Smaragdová deska Herma Trismegista, Milan Nakonečný, ISBN 978-80-7439-002-9
• O kamenu filosofů, D.Ž. Bor, ISBN 80-900077-4-0
• Tajemství katedrál, Fulcaneli
• Tajemství zednářského kódu, Robert LD Cooper, ISBN 978-80-87374-06-1
• Slovník symbolů, Udo Becker, ISBN 978-80-7367-284-3
• internet